17.9.2020
Další den s tebou a bez tebe. Slunce svítí, voda teče, dýcháme vzduch, všechno je normální. Jen mám pořád pocit, že mi něco chybí. Mám ten pocit od té doby co tě znám, je to jako by mi chyběl kousek sebe, pořád mám pocit že jsem na něco zapomněla, ten pocit je tak strašně silný, že pořád kontroluju klíče, mobil, peněženku, přemýšlím co jsem zapomněla!
Nepřestává, i když si osahám všechno naprosto jistě. Až pak si to uvědomím, není to nic z toho na co si můžu pokaždé sáhnout a mám to u sebe, nemám tebe, tak moc mi chybíš, že je ten pocit prostě stálý, prostě zůstává, bude tady pořád. I když se ujistím několikrát.
Dneska jsem zas byla na chvíli šťastná a mohla jsem zapomenout klidně na klíče nebo na to kde jsem, jestli všechno stihnout nebo něco udělat.
Miluju chvíle kdy si se mnou. Jsou vzácné, a já tě držím, a ty mi neutíkáš.
Zas ti chci říct Miluju tě.
A zas ti chci říct Moc mi chybíš.
Pokud si tady Ty víš! Ty to víš.